Siegfried


Jméno: Siegfried

Pohlaví: Samec

Věk: v lidských letech 16

Druh: Wyvern

Element: Eldingar

Popis postavy: Siegfried patří mezi wyverny velmi nízkého vzrůstu, pouze něco kolem 130 cm. V jeho případě je síla přímo úměrná výšce, jinak řečeno nedisponuje příliš velkou fyzickou silou. Malý vzrůst však znamená nižší hmotnost a tím také vyšší rychlost. Siegfriedovo tělo se pyšní šupinami zlatého zbarvení. Lebku mu zdobí čtyři úchvatné rohy, dva dlouhé nahoře na hlavě a dva kratší po stranách. Záda má posetá nenápadnými ostny připomínajícími trny růží. Blanitá křídla jsou stejně jako u ostatních wyvernů spojena s předními končetinami a zakončena ostrým drápkem. Za největší zajímavost celého jeho zevnějšku lze zajisté považovat elegantní blánu na konci dlouhého mrštného ocasu. Někomu s živější fantazií může tato blána svým tvarem lehce připomínat list javoru 

Majetok

pence: 30

Povaha: Siegfri­edova povaha je celkem komplikovaná a hodně se opírá o jeho minulost, proto je dobré hned ho neodsuzovat. Sigi (jak si nechává říkat) se ke všem chová velmi odtažitě. Když už se s někým dá do řeči, je drzý a namyšlený. Opovážlivost mu rozhodně nechybí a nezajímá ho s kým zrovna mluví. Opovrhuje lidmi z vyšších vrstev, stejně jako draky základní rasy. Jejich ctižádostivost a hrdost si vykládá jako projev narcismu a znechucení nižšími členy argarské společnosti. Kdyby jste se ho zeptali, určitě by vám řekl, že se nenechá nějakým člověkem tak snadno ochočit, popravdě to není tak těžké, stačí trochu přitvrdit a on se poddá, ví totiž moc dobře, že přestože jsou podle něho dračí páni jenom "hloupý lidé", ve skutečnosti jsou silní a v tomhle ohledu se s nimi nemůže měřit. Jinak řečeno uposlechne ze strachu. Jestli s ním chcete být alespoň trochu za dobře, zdržte se fyzických doteků. Ve chvíli, kdy se ho někdo dotkne, rozechvěje se a snaží se za každou cenu utéct od daného jedince co možná nejdál. Pokud váš stisk bude pevný a odmítnete ho pustit, nejspíš se i rozpláče. Jenže pak vám bude zazlívat, že vaší vinou projevil svou slabší stránku a Sigi není někdo, kdo by snadno odpouštěl. Z toho lze vytušit, že i přes snahu působit vždy sebejistě je citlivější, než se může zdát. Ale abychom nezůstali pouze u toho, co nemá rád... Sigi miluje přírodu, tedy především stromy. Na rozdíl od ostatních wyvernů se zdržuje níže v horách, tam, kde ještě stromy rostou, což pro něho znamená zajímavější terén na hraní, jelikož šplhat a skákat se dá jak po skalách, tak po stromech.

Historie: Siegfried se ze skupiny asi pěti nebo šesti vajíček vylíhl jako poslední, tudíž byl mezi svými sourozenci nejmladší. Nějaký čas žili na místě, kde se vylíhli, než se naučili létat a zmizeli v horách. Sigiho nejstarší bratr Lenz se však vylíhl předčasně, tím pádem se nestihl řádně dovyvinout, konkrétně na to doplatila jeho křídla. Zůstala zakrslá, slepená a tedy neschopná letu. Jejich bratři a sestry jeden po druhém odlétali a Lenz si čím dál víc uvědomoval, že až všichni zmizí, bude to jeho konec, bez křídel - takže vlastně i předních končetin - si nedokázal sám obstarat potravu. Ale proč o tom mluvíme? Lenz se smířil s jistou smrtí, i když ne tak úplně. Rozhodl se kompenzovat si své utrpení, způsobováním bolesti někomu jinému. Nejlepším kandidátem se stal logicky ten, který pravděpodobně vzlétne jako poslední - nejmladší Siegfried. Využil toho, že na lidskou podobu jeho postižení nemělo vliv a vybral si snad ten nejodpornější způsob, jak Sigimu ublížit - sexuálně ho zneužíval. Proto je Sigi dodnes háklivý na jakýkoli dotek. Pro Siegfrieda to představovalo silnou motivaci k tomu, naučit se létat co nejrychleji, aby se konečně od Lenze osvobodil. Konečně se to podařilo. Přesto všechno, když odlétal, hryzalo ho svědomí, že nechává vlastního bratra napospas jisté záhubě, ale výčitky ho brzy opustily. A protože je velmi zvídavý, nezamířil rovnou k horám, jak by jsme od wyverna očekávali, nejprve se pokusil najít své místo v rušném městském prostředí. Možná by se i podařilo, kdyby tak často nenarážel na dračí pány. Ne, že by se našlo moc takových, kteří by stáli o malého slabého dráčka, jako je Sigi, jenže známe ho. Nechce se nechat ochočil, ale jakmile nějaký pán projeví nechuť ochočit si někoho, jako je on, dotkne se to jeho hrdosti a velmi rychle se dostane do sporu a nenechá se odbýt, dokud ho neodbudou za použití hrubé síly. Jelikož ale stačí velmi málo, aby skončil na zemi, tak si z těchto sporů nikdy žádná vážná zranění neodnesl, obvykle ho prostě odstrčili z cesty a šli si dál. Zlom nastal, když se střetl s jedním nejspíš velmi milým dračím pánem, který se ho ujmout chtěl. Pravděpodobně se jednalo o skutečně dobrotivého muže, dost možná empatického natolik, že dokázal spatřit skutečnou bolest Siegfriedovy duše. Chtěl ho jen konejšivě obejmout. Toto gesto se mu však stalo osudným. Sigi se pochopitelně velmi vyděsil, odstrčil muže, okamžitě na sebe vzal dračí podobu a vrhl se na něj. Než se muž vzpamatoval, měl dračí zuby zahryznuté v obličeji. Sigi už se asi nikdy nedozví, zda muže zabil nebo jenom doživotně znetvořil, jelikož utekl, jakmile si uvědomil, co vlastně dělá. A jak už víme, od té doby žije v horách, ve výšce, kde ještě roste poslední stromoví, dostatečně daleko od města a lidí, kterým by mohl ublížit. Tedy snad...


Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky